fotografie

Michala Bartoše

Michal - muž s věčnou duší kluka, kluk se zvídavostí dítěte, dítě se zkušeností starého muže.

Člověk neustále živočišně pozorující a s kybernetickou neúnavností hodnotící soukolí světa. Mašinérii každého dne, jenž nás posouvá i vrací, dne, který se však ve své podstatě nikdy nemění. Reportér shovívavě přehlížející události či postavy, hýbající dobou a ženoucí lidstvo vpřed. Ten, který ví a vidí pod mihotavou hladinu a s rukávem vysoko vysoukaným vytahuje nad ni vše, co tvoří podstatu řeky. Řeky, která nás nese i topí současně.

Michal je Papinův hrnec, napnutý až k prasknutí vnitřní energií, neustále vybuchující v nejroztodivnějších situacích a přitom stále šlapající tu svoji brázdu, před sebou ten svůj vytčený cíl, radostně zoufale držící azimut své lodi na cestě dovytouženéhopřístavu. Michal je ten, který o tom umí promluvit, ten který k tomu ještě cítí a je schopen to ukázat. Chlap rezonující svými mollovými septakordy se svým okolím, co se konečně naučil vyzvětšovat fotopapír a získal tak další možnost prosadit svůj hlas při touze vyrovnat ses lidstvím. Horečnatě se žene městem s pocitem štvance kompenzovaným instinktem lovce. Vlny touhy v pravidelných příbojových vlnách štvou tohoto muže na lov. Lov s kamerou. Loví sám sebe, požírá své okolí a prásk, v ruce mává další trofejí a buší se do prsou: „MÁM TO, JÁ TO MÁM!“ A máte-li na to, dobře se dívejte, ať to máte taky.

Jaká to jen paradoxní fikce, ten profesionální manager reklamy lid obecný balamutící. Reklamy, pitoreskního odrazu doby. A Michal její vlajkonoš. Lesk a nadsázka. Fotograf v roli šerifa ze Západu tasící z revolverového pouzdra v podpaží fotoaparát a na zeď pravdy zavěšující další křičící zprávu
o stavu věcí: „Jen se na to podívejte, to jsem já a vy!“ 

© 1999, Zbyněk Maděryč

Tak to už taky není úplně pravda, trochu jsem povyrostl a uklidnil se, ale protože nemám rád velké filosofování a úvahy o fotkách a fotografování, jsou tahle slova na úvod jako dělaná .... Michal

Život je komedie pro toho kdo myslí a tragedie pro toho, kdo cítí.

Jonathan Swift

Nejdůležitější při fotografování života je přijít na to co je nejdůležitější.